Zobrazuji všech 7 výsledků

Mercedes Benz 300 SL Gullwing W198

Rok výroby:  1957
Výkon:  215 koní
Zdvihový objem:  2 996 cm3

Počet válců/ventilů:  6/2
Hmotnost:  1 310 kg

Stav:  perfektní
Katalogové číslo:  3

 

Mercedes-Benz 300 SL řady W198 bývá právem považován za jeden z nejcharismatičtějších, řekněme ikonických, modelů v celé stotřicetileté historii vývoje benzinových automobilů. Zároveň se řadí k nejžádanějším a nejdražším historickým vozidlům vůbec.

Prototyp 300 SL, vycházející z kupé proslaveného úspěchem na trati latinskoamerického závodu Panamericana 1952, vznikl na jaře následujícího roku. Jeho duchovním otcem však nebyl ani konstruktér, ani manažer německé automobilky, ale prodejce značky Mercedes Benz v USA Edwin Hoffman. Ten spatřoval ve sportovním kupé (následně i roadsteru) velký prodejní potenciál severoamerickém trhu a historie mu dala plně za pravdu.

Výstavní premiéra pro zákazníky se uskutečnila v únoru 1954 na International Motor Sports Show v New Yorku, tedy dříve než v Evropě. Vůz se následně vyráběl v letech 1954-1957.

Motor, převodovka, přední i zadní náprava, stejně jako řízení, pocházely z cestovního typu 300 a nebyly primárně vyvíjeny pro sportovní vůz. Prošly však podstatnými úpravami. Za zvláště pokrokové bylo považováno přímé vstřikování paliva na mechanickém principu. Výkon tak vzrostl na 215 koní, později na 240 koní. Vůz dosahoval rychlosti až 260 km/hod. Převodovka byla čtyřstupňová.

Mistrovským dílem konstruktéra Rudolfa Uhlenhauta se stal lehký, a zároveň však na zkrut i na ohyb tuhý, prostorový svařenec rámu z ocelových trubek. Právě požadavek značné tuhosti si vynutil podstatné zvýšení v oblasti prahů, a tím pádem konstrukci charakteristických „křídlových„ dveří, které byly uchycené ve středové linii střechy a otevírající se vzhůru. Tvar otevřených dveří odkazoval na tvar křídel racka za letu. Na karoserii byl z důvodů snížení hmotnosti ve velké míře využit hliník.

V roce 1957 byl nově nabízen otevřený roadster, který se následně vyráběl do roku 1963.

Vozů v obou verzích bylo vyrobeno 3 258 kusů a do dnešních dnů se dochovalo asi jen 2 600 z nich. Tento vůz rozhodně patří k nejvyhledávanějším historickým vozům vůbec.

Vůz ve sbírce rodiny Samohýlů je zlatě lakované kupé z roku 1957. Jedná se o poslední typ tohoto vozu z posledního roku výroby. Vůz je zajímavý i tím, že jako jeden z 209 vozů disponuje speciální klikovou skříní z hliníkové slitiny.

V nedávné době se k odkazu tohoto vozu hlásí modely SLS AMG a SLR McLaren. Všechny tři modely dohromady tvoří takzvanou „svatou trojici“ vozů Mercedes Benz s tímto typem dveří. Všechny tři je možno spatřit ve sbírce historických vozů rodiny Samohýlů.

BMW ISETTA

Rok výroby:  1955
Výkon:  12 koní
Zdvihový objem:  247 cm3

Počet válců/ventilů:  1/2
Hmotnost:  360 kg

Stav:  pojízdný
Katalogové číslo:  263

 

Úvod

Návrh vozu pochází z italské firmy Iso SpA. Na počátku 50. let 20. století firma vyráběla ledničky, motorové skútry a malé tříkolové nákladní vozy. Majitel Iso, Renzo Rivolta, se rozhodl postavit malý vůz pro hromadnou distribuci. V roce 1952 tedy inženýři Ermenegildo Preti a Pierluigi Raggi navrhli malý vůz, který používal motocyklový motor Iso Moto 200 a pojmenovali jej Isetta.

 

Vývoj

Isetta způsobila senzaci, když byla představena motoristickému tisku v Turíně v listopadu roku 1953. Nepodobala se ničemu, co bylo předtím vidět. Malý vůz vejčitého tvaru, s okny bublinkového typu, celý přední konec vozu odklopný směrem ven, aby umožňoval vstup.

 

Technické parametry

Původní Isetta měla pohon motocyklovým motorem o objemu 236 cm3 a výkonu 9,5 koní, kdy jeho maximální rychlost byla 75 km/h. Isetta potřebovala více než 30 sekund, než dosáhla 50 km/h. Motor byl nastartován kombinací generátor-startér známý jako Dynastart. Palivová nádrž pojala pouze 13 litrů.  Manuální převodovka poskytovala čtyři rychlosti vpřed a jednu vzad. Řetězový pohon spojoval převodovku s pevnou zadní nápravou s párem těsně rozmístěných zadních kol o průměru 25 cm. První prototypy měly jen jedno kolo vzadu, ale díky tomu bylo auto náchylné k převrácení, takže uspořádání zadních kol bylo změněno na dvě kola umístěná 48 cm od sebe. Tato úzká dráha eliminovala potřebu diferenciálu. 

 

Výroba

Vůz se vyráběl od roku 1953 až do roku 1958. V roce 1954 Iso přihlásil několika Isett do legendární Mille Miglia, kde obsadil první tři místa v ekonomické klasifikaci. Na vzdálenost 1 600 km dosáhli řidiči průměrné rychlosti 70 km/h. I přes počáteční úspěch však Isetta začala doma ubývat na oblibě, a to především díky obnovené konkurenci Fiatu s modelem 500C. Renzo Rivolta se chtěl soustředit na vývoj svého nového sportovního vozu Iso Rivolta (později Iso Grifo) a proto měl zájem o prodej licenčních smluv na výrobu Isetty. Závody ve Španělsku a Belgii začaly montovat Isetty za pomocí komponentů Iso vyrobených v Itálii.

BMW začalo jednat s Rivoltou a v polovině roku 1954 koupili nejen licenci, ale také kompletní vybavení karoserie Isetta. BMW bylo v situaci, kdy se její drahé a nákladné šesti a osmiválce špatně prodávaly, a tak zvolilo zcela opačný přístup licenční výrobou malého lidového vozítka. Vůz byl osazen jednoválcovým čtyřtaktním motorem o objemu 247cm3 a výkonem 12 koní a BMW celkově přepracovalo velkou část vozu tak, že díly s původní Isettou nebyly vůbec zaměnitelné. Vůz se vzhledem k situaci na poválečném německém trhu velmi dobře prodával. Byl prvním autem vůbec se spotřebou 3l/100km. Ale i tak v roce 1956 došlo k další inovaci a vznikl vůz BMW Isetta 300 s větším motorem a dalšími úpravami.

Vrcholem těchto vozů bylo pak BMW 600. Šlo již skoro o skoro plnohodnotný vůz. Měl čtyři kola a čtyři místa jako normální vůz, ale ještě se nastupovalo předními odklápěcími dveřmi. Motor byl dvouválec z motocyklu R67. Tímto modelem skončila éra malých, specifických vozítek Isetta. Vůz se svojí originalitou zapsal nesmazatelně do historie motorismu a ve své době a při daných podmínkách nakonec získal mnoho zákazníků. Celkově bylo vyrobeno přes 200 tisíc kusů Isett, samotných BMW Isette pak 161 230 kusů.

 

Trh

Automobil se stal pro cenovou dostupnost a nízkou spotřebu pohonných hmot velmi populární. Byl levný, nenáročný a při nedostatku benzínu i velmi úsporný. Trefil se do správné doby.

 

Zajímavosti

Model se objevil ve filmu Usměvavá tvář, ale také Lisabonský příběh.

 

Auto v naší sbírce

Vůz z naší sbírky pochází z roku 1955, a je v plně funkčním pojízdném stavu.

Škoda 1102 Tudor Roadster

Rok výroby: 1951
Výkon: 32 koní
Zdvihový objem: 1 089 cm3

Počet válců/ventilů: 4/2
Hmotnost: 960 kg

Stav: pojízdný
Katalogové číslo: 261

Tyto osobní a lehké užitkové automobily byly vyráběny v Mladé Boleslavi a v jejich pobočných závodech, především v Kvasinách a Vrchlabí. Vůz Škoda 1101 respektive Škoda 1102, známé také pod lidovou přezdívkou Tudor byl modernizací předválečného typu Škoda Popular 1101, od kterého se lišil především upravenou karoserií. Mezi lety 1946–1952 bylo vyrobeno 71 591 vozů všech verzí z nichž velká většina byla exportována do řady zemí, nejvíce do Polska, Nizozemska a Belgie.

Technické údaje

Oproti svému předchůdci měla Škoda 1102 lehce modernizovaný motor se shodným výkonem, pružné Hardyho spojky na spojovacím hřídeli byly nahrazeny křížovými klouby, na přední nápravě původní třecí tlumiče vystřídaly tlumiče pákové hydraulické. Standartně byla montována čtyřstupňová převodovka. Na zcela nové palubní desce došlo k nahrazení samotných ukazatelů sdruženým přístrojovým štítem a uprostřed se objevila mřížka s přípravou pro autorádio. Vůz nebyl standartně vybaven topením (kromě sanitní verze).

Vznik vozu

Nejmodernější předválečný typ mladoboleslavské automobilky Škoda Populár byl vyráběn mezi lety 1940-1944. Vývoj nového vozu probíhal tajně během války. Prospekt z roku 1944 již nesl kresbu vozu s karoserii velmi podobnou budoucí produkční verzi. Konečnou podobu získal nový typ během roku 1945krátce po skončení války. Ve verzi 1102 vznikaly osobní vozy (především čtyřdveřové sedany), zatímco užitkové varianty byly převážně stavěny na šasi 1101.

Sériové varianty

Nehotový první prototyp, postavený ještě na starém podvozku Popularu 1101, byl představen novinářům na konci roku 1945. Prototyp byl dokončen v březnu roku 1946, a poté absolvoval propagační jízdu po Československu. Tento první vůz měl karoserii Tudor. Během dubna až října 1946 postupně vznikly karosářské varianty sanita, roadster, čtyřdveřový sedan, tudor-kabriolet a dodávka.

Konkrétně model roadster se od ostatních verzí odlišoval dvoudílným čelním sklem šípovitého tvaru. Horní část rámu čelního okna byla tvořena chromovaným pásem. Dveře roadsteru byly bezrámové, stahovací okna zaobleného tvaru byla opatřena tenkou chromovanou lištou. Karoserie byla čtyřmístná, zadní sedadla však byla pouze nouzová.

Modernizace

V říjnu 1947 byl předveden prototyp roadsteru s novou maskou, tvořenou pěti silnými žebry. Tuto masku dostaly všechny sériové roadstery a sedany. Ostatní osobní verze pak dostávaly novou masku od roku 1948. V polovině roku 1950 se začal montovat nový dvouramenný volant.

Řada 1101/1102 byla v roce 1952 nahrazena typem Škoda 1200, který od ní převzal upravený motor a podvozek.

 

Vůz z naší sbírky je po kompletní renovaci v pojízdném stavu.

Gaz 12 Zim

Rok výroby: 1953
Výkon: 95 koní
Zdvihový objem:3 485 cm3

Počet válců/ventilů: 6/2
Hmotnost: 1 900 kg

Stav: pojízdný

Katalogové číslo: 247

Je to reprezentativní více než 5,5m dlouhá limuzína. Kvůli nedostatku času dostal hlavní designér Andrei Lipgart možnost mezi kopírováním amerického produktu (Buick) nebo vývojem zcela nového modelu, vybral si druhou možnost.

Jednalo se o sovětskou limuzínu produkovanou mezi lety 1950 až 1960 Gorkého automobilkou. Vůz byl postaven tak, aby sloužil vysoké a střední vrstvě, ale byl také snadno dostupný jako taxi a záchranná služba. Na rozdíl od svých nástupců byl GAZ-12 jediným sovětským výkonným vozem, který byl určen pro soukromé vlastnictví. GAZ stál zhruba 40 000 rublů, Poběda stála 16 000 rublů. Byl určen pro politické a hospodářské pracovníky střední úrovně. Využíván byl také ve službách KGB.

Vůz se pyšnil délkou 5 530 mm a rozvorem 3 200 mm. Uvnitř měl 2 řady měkkých plyšových lavic a z podlahy se dala vyklopit další dvě nouzová sedadla s opěradly. Na svou dobu se tento vůz řadil mezi velmi luxusní.

Pohon zajišťoval řadový šestiválec o objemu 3 485 cm3 s maximálním výkonem 66kW a spojen s třístupňovou převodovkou. Nejvyšší možná dosažitelná rychlost se pohybovala do 125 km/h. Z 0 na 100k m/h dokázal ZIL zrychlit za zhruba 40 s. Spotřeba se pohybovala okolo 19 l/100 km.

V průběhu deseti let bylo vyrobeno celkem 21 527 těchto vozidel. Pár se jich dostalo i do Československa a vozy byly používány jako služební vozy státních úřadů. Jeden z nich využíval tehdejší ministr obrany Alexej Čepička.

Tatra 805

Rok výroby: 1955
Výkon: 75 koní
Zdvihový objem:2 545 cm3

Počet válců/ventilů: 8/2

Hmotnost: 4 450 kg

Stav: Pojízdný

Katalogové číslo: 235

Slangově přezdívaná Kačena, Kvičala nebo Píšťala podle kvílivého zvuku motoru při zátěži a řazení. Jedná se o lehký terénní nákladní automobil vyráběný automobilkou Tatra mezi lety 1952 až 1960.

Byl vyvinut pro potřeby armády. Armáda požadovala automobil schopný jízdy v těžkém terénu s vysokou tažnou sílou.

Podvozek T 805 konstrukčně navazoval na podvozky předešlých prototypů a to T 803 a T 804. Hlavním rozdílem však bylo použití trambusové kabiny, což si vyžádalo změnu polohy místa řidiče.

Motor

Tatra 805 byla poháněna benzínovým osmiválcovým vzduchem chlazeným motorem typu T 603A. Vyznačoval se zdvihovým objemem 2 545 cm3 . Motor se od verzí pro osobní automobily lišil tím, že byl použit jen jeden karburátor, nižším stupněm komprese, tlačnými chladícími ventilátory a ”suchou‟ klikovou skříní se zdvojeným olejovým čerpadlem.

Převodovka

Převodovka byla čtyřstupňová a spojená byla ještě s dvoustupňovou přídavnou převodovkou.

Podvozek

Byl ukázkovým příkladem konstrukce pro použití v terénním automobilu. Odpružení obou náprav bylo torzními tyčemi a vozidlo se díky nim na silnici chovalo velmi komfortně i při vyšších rychlostech. Mezi slabší stránky Tatry 805 řadíme jednookruhové hydraulické bubnové brzdy bez posilovače.

Použití

V civilním sektoru byly T 805 využívány jako rozvážkové či zametací vozy či vozidla se speciálními skříňovými nástavbami typu furgon v nápadné stříbrné barvě, která používal například československý film.

Nejslavnějším provedením byla dvojice expedičních speciálů cestovatelů Zikmunda a Hanzelky. Tyto vozy dostaly světlý lak, odrážející teplo, tepelnou izolaci, vyztužené volanty, vyšší čelní skla a také přívěsné vozíky.

 

Mercedes Benz 300 Adenauer

Rok výroby: 1954
Výkon: 115 koní
Zdvihový objem: 2 996 cm3

Počet válců/ventilů: 6/2
Hmotnost: 1 780 kg

Stav: pojízdný
Katalogové číslo: 95

Historie

Šest let po skončení druhé světové války, v dubnu 1951, navázala stuttgartská společnost na tradici svých luxusních automobilů. Ve stejném roce debutoval i španělský supersport Pegaso z bývalé barcelonské továrny Hispano – Suiza nebo Bugatti typu 101.

Technické údaje

První verze nabízela třílitrový šestiválec bez přeplňování o výkonu 115 koní. Krátkozdvihová pohonná jednotka se od menší řady 220 lišila uložením klikové hřídele v sedmi, místo čtyř, ložiscích. Úpravou, umístění a sklonem ventilů (OHC) se podařilo dosáhnout lepšího plnění a vyprazdňování válců. Tepelný výměník olej/voda zrychlil prohřátí oleje, což se hodilo zvláště při studených startech. Podobně jako u typu 220 se na přístrojové desce nacházel volič oktanů, tedy mechanická regulace předstihu zážehu podle typu paliva, respektive jeho oktanového čísla. S novátorstvím dvouramenného volantu značného průměru 440 mm či řadící pákou na sloupku řízení kontrastoval rám podvozku ve tvaru X i zavěšení kol, navazující na předválečnou konstrukci.

Vývoj

V březnu 1954 se řada W 186 dočkala první modernizace o označení 300 b. Výkon se zvýšil o 10 koní a udávaná spotřeba paliva poklesla na 12,5 litrů, v praxi se ale pohybovala kolem 16 litrů.

V září 1955 převzalo žezlo provedení 300 c, profitující z řady změn zahrnující i jednokloubovou zadní nápravu. Za příplatek byla k mání samočinná třístupňová převodovka s hydrodynamickým měničem točivého momentu. Až v polovině 50. let přestal renomovaný výrobce u své vlajkové lodi požadovat příplatek za topení.

Nejpodstatnější změny však přinesla poslední verze 300 D s interním označením W189. Výkon byl zvýšen na 160 koní. Díky rozměrnějšímu prosklení byl z automobilu podstatně lepší výhled. Samočinná převodovka byla doplněná o čtvrtý rychlostní stupeň a obohatila základní výbavu.

V září 1958 přibyl posilovač řízení.

Zajímavosti

Nelze opomenout prominentní uživatele modelové řady 300.

Prvním byl dlouholetý spolkový kancléř Konrad Adenauer, který ještě před Hitlerem zahajoval výstavbu německých dálnic a vystřídal hned šest služebních třístovek. Proto je tento typ automobilu mezi sběrateli znám právě jako „Adenauer.”

V roce 1960 usedl do prodlouženého landauletu 300 D s vyvýšeným trůnem papež Jan XXIII.

Z nemnoha českých prominentů usedajících do řady W 186 stojí za připomenutí osobnosti jako Josef Lada či Jan Werich.

Náš vůz Adenauer byl zakoupen ve Švýcarsku v trochu jiném stavu a barvě. Nakonec bylo rozhodnuto, že bude rekonstruován do stavu, jaký byl pro tento vůz zcela typický. Vůz je v perfektním pojízdném stavu a je krásnou ukázkou této typové řady.

 

 

 

BMW EMW 340-2

Rok výroby: 1952
Výkon: 57 koní
Zdvihový objem: 1 971 cm3

Počet válců/ventilů: 6/2
Hmotnost: 1 250 kg

Stav: k renovaci
Katalogové číslo: 48

Tento vůz, který vycházel  z předválečného modelu BMW 326, a byl vyráběn v letech 1952 – 1955 v bývalé továrně BMW v Eisenachu, NDR.  Po válce připadlo toto území do pásma osvobozeného Rudou armádou a bylo tak pod vlivem Sovětského svazu. V původní továrně zůstalo po válce dostatek dílů na pokračování ve výrobě vozu BMW 326. V roce 1952 ale automobilka BMW, která spadala do nově vytvořeného „západního„ Německa, vyhrála u mezinárodního soudu licenční spor o nárok na značku BMW i se vším, co s ní souviselo. Proto byla v Eisenachu byla ukončena výroba typu BMW 326 podle původní dokumentace a začal se vyrábět typ EMW 340 – 2. S původním  vozem  BMW 326 má mnoho shodných mechanických částí, byl ale osazen upravenou karoserií. Vůz je kompletní, ale určen k renovaci.