Sbírka

Zobrazen 65. – 80. z 148 výsledků

Mercedes Benz L 4 500

**Rok výroby:** 1942
**Výkon:** 112 koní
**Zdvihový objem:**7 274 cm³

**Počet válců/ventilů:** 6/2
**Hmotnost:** 10 400 kg

**Stav:**

**Katalogové číslo:** 232

Mercedes-Benz L 4500 je těžký nákladní automobil, který se vyráběl mezi lety 1939 až 1944. Vůz byl vyráběn s pohonem zadních kol (L 4500 S) a s pohonem všech kol (L 4500 A). Ve druhé světové válce jej mimo jiné používal Wehrmacht L 4500 i jako tahač protiletadlových děl. To je provedení z naší sbírky. U armády měl ale velmi široké uplatnění jako univerzální základ pro mnoho nadstaveb a modifikací.

Motor byl řadový šestiválcový diesel s výkonem 112 koní vč. vodního chlazení. Velmi robustní podvozek tvořil rám z lisovaných U profilů. Nápravy byly tuhé a odpružené listovými pery. Užitečná hmotnost byla 5 tun.

Vozy, které přežily válku sloužily spolehlivě ještě dlouho po ní. V padesátých letech byl model modifikován na typ L 312 a vyráběl se do roku 1955.

ZIL 114

**Rok výroby:** 1974
**Výkon:** 300 koní
**Zdvihový objem:**6 959 cm³

**Počet válců/ventilů:** 8/2
**Hmotnost:** 3 085 kg

**Stav:** pojízdný

**Katalogové číslo:** 244

V 70. a 80. letech byly automobily ZIL symbolem socialistického luxusu. Stárnutí se ovšem nevyhnulo ani těm nejlepším, takže koncem 80. let byl odmítnut moderní ZIL 4102. Tímto bylo rozhodnuto o konci těchto modelů.

Nová generace limuzín ZIL měla svoji premiéru v roce 1967. Nástupce modelu 111G dostal právě jméno 114 a spolu s ním i výrazně pozměněný design. Ten se nově vyznačoval hranatými liniemi, ale čtyři kulaté světlomety vpředu byly zachovány. Model ZIL 114 byl inspirován americkými koráby, především tedy modelem Lincoln Continental.

Oproti předchůdci se 114 pyšnila délkou až 6,3 m. Pohotovostní hmotnost přesáhla 3 t. Novým motorem byl sedmilitrový osmiválec o výkonu 221 kW. Maximální možná rychlost dosahovala 190 km/h. Poháněná byla zadní náprava, a to přes dvoustupňový automat. Později auto dostalo třístupňovou automatickou převodovku. Disponoval novou přední nápravou s nezávislým zavěšením kol. Brzdy byly nejdříve bubnové, záhy dostal kotouče na všechna kola. Brzdy měly tři okruhy. Důvodem bylo to, že kdyby se jeden porouchal, aby mohla být i dále limuzína bezpečná. Auto mělo centrální zamykání.

Výbava sedmimístného vozu se dvěma nouzovými sedačkami vzadu a přepážkou mezi zadní a přední částí, byla vcelku bohatá. Nemůžeme opomenout klimatizaci, výškově nastavitelný volant, kožené čalounění, elektrická okna i zrcátka, dřevěné obložení a skla, přes která dovnitř nepronikalo tolik světla a tepla.

Výroba státnické limuzíny byla velmi omezená. O každém majiteli si Zil vedl záznam a majitelem se nemohl stát nikdo, o kom by vedení komunistické strany nerozhodlo. Výroba modelů 114 a 117 byla ukončena v roce 1977. Celkem vzniklo 113 kusů delší verze a 73 kusů kratší limuzíny.

Gaz 12 Zim

**Rok výroby:** 1953
**Výkon:** 95 koní
**Zdvihový objem:**3 485 cm³

**Počet válců/ventilů:** 6/2
**Hmotnost:** 1 900 kg

**Stav:** pojízdný

**Katalogové číslo:** 247

Je to reprezentativní více než 5,5m dlouhá limuzína. Kvůli nedostatku času dostal hlavní designér Andrei Lipgart možnost mezi kopírováním amerického produktu (Buick) nebo vývojem zcela nového modelu, vybral si druhou možnost.

Jednalo se o sovětskou limuzínu produkovanou mezi lety 1950 až 1960 Gorkého automobilkou. Vůz byl postaven tak, aby sloužil vysoké a střední vrstvě, ale byl také snadno dostupný jako taxi a záchranná služba. Na rozdíl od svých nástupců byl GAZ-12 jediným sovětským výkonným vozem, který byl určen pro soukromé vlastnictví. GAZ stál zhruba 40 000 rublů, Poběda stála 16 000 rublů. Byl určen pro politické a hospodářské pracovníky střední úrovně. Využíván byl také ve službách KGB.

Vůz se pyšnil délkou 5 530 mm a rozvorem 3 200 mm. Uvnitř měl 2 řady měkkých plyšových lavic a z podlahy se dala vyklopit další dvě nouzová sedadla s opěradly. Na svou dobu se tento vůz řadil mezi velmi luxusní.

Pohon zajišťoval řadový šestiválec o objemu 3 485 cm³s maximálním výkonem 66kW a spojen s třístupňovou převodovkou. Nejvyšší možná dosažitelná rychlost se pohybovala do 125 km/h. Z 0 na 100k m/h dokázal ZIL zrychlit za zhruba 40 s. Spotřeba se pohybovala okolo 19 l/100 km.

V průběhu deseti let bylo vyrobeno celkem 21 527 těchto vozidel. Pár se jich dostalo i do Československa a vozy byly používány jako služební vozy státních úřadů. Jeden z nich využíval tehdejší ministr obrany Alexej Čepička.

Zil 117

**Rok výroby:** 1978
**Výkon:** 300 koní
**Zdvihový objem:**6 959 cm³

**Počet válců/ventilů:** 8/2
**Hmotnost:** 2 880 kg

**Stav:** pojízdný

**Katalogové číslo:** 248

Nejdříve vozil komunistické „papaláše”, následně v něm jezdil filmový agent britské tajné služby.

Velikost auta nepůsobí tolik obtíží jako spíše jeho ovládání. K brzdám je potřeba přistupovat s respektem. Model ZIL 114 měl v prvních letech jen bubnové brzdy, později kotoučové. Dokáže zrychlit z klidu na stovku za 13 s. Průměrná spotřeba se pohybuje okolo 30 litrů, klidně i čtyřiceti.

Reprezentační ZIL 117 se vyráběl v letech 1971 až 1983. Byl zkrácenou verzí limuzíny ZIL 114. Jednalo se o čtyřdveřový čtyř až pětimístný sedan. Motor měl umístěn vpředu a poháněna byla zadní kola. Dosahoval výkonu 300 koní při 4400 ot./min. Byl vybaven dvoustupňovou automatickou převodovkou a dosahoval maximální rychlosti 200 km/h.

Po usednutí překvapí vysoké polstrování sedaček. Na první pohled budí sedačky dojem nepohodlí, ale opak je pravdou. Komfort jízdy je neskutečný. Obdivuhodná je práce pouze třístupňové převodovky. Dnešní moderní systémy by jí mohly závidět. Při řazení nevytáčí motor, naopak ho stále drží v nízkých otáčkách.

Ve sbírce rodiny Samohýlů se zachovalo 17 ks státnických vozů ZIL a Čajka. přitom vůbec dochovány být neměly. Po vyřazení ze služeb ministerstva vnitra v průběhu osmdesátých let měly být zily i čajka z bezpečnostních důvodů sešrotovány. Po tom, co se Samohýlové zaručili, že vozidla nezneužijí a vozy budou sloužit výlučně jako výstavní exponáty. Po revoluci se v Kralupech podařilo výhodně odkoupit sklad náhradních dílů.

Nutno dodat, že si tento vůz zahrál i v Bondovce Casino Royal, kde jeho kufr sloužil jako útočiště pro 2 mrtvoly.

Horch 951 cabrio

**Rok výroby:** 1938
**Výkon:** 120 koní
**Zdvihový objem:**4 944 cm³

**Počet válců/ventilů:** 8/2
**Hmotnost:** 3 000 kg

**Stav:**

**Katalogové číslo:** 102

Jedná se o černou perlu ze sbírky Aloise Samohýla. Historii v tomto pětilitrovém osmiválci neutečete.

Stroj oplývá bezesporu technickými i estetickými kvalitami, důmyslnými řešeními i zajímavostmi. Hned na první pohled zaujme rozložitým chladičem s logem čtyř kruhů. Přitom nejde o Audi, ale elitnější a starší značku téhož zakladatele Augusta Horcha.

Mezi lety 1926 až 1937 vzniklo 25 000 ks osmiválců této značky. V kategorii nad 5 000cm³nechávaly prodeje konkurenčního Mercedes-Benzu v nedohlednu a vážným rivalem jim zůstávaly v podstatě jen velkosériové „amerikyʺ s modernějším designem a nižší cenou. Horch byl určen do obtížnějších podmínek, které byl schopen zvládat i díky bytelnému podvozku.

Vůz má řadový osmiválcový motor o objemu 5 litrů a výkonu 120 koní. Čtyřstupňovou převodovku a dokázal při své váze téměř 3,5 tuny uhánět až 150 km/hodinu. Podvozek je rámová konstrukce, vepředu nezávislé zavěšení kol, vzadu náprava de Dion. Na tomto podvozku je posazen skutečný skvost.

Drážďanský specialista Gläser si s propracováním kabrioletu Pullman vyhrál. Střecha je ušita ze šesti vrstev, přičemž uprostřed je poskládána silná „houně.ʺ Dvě až tři osoby cestující na zadní lavici ocení dvojici výdechů topení v podlaze s regulací otočnými šoupátky. Spousty místa v podélném směru karosáři využili nejen k vestavbě sklopných nouzových sedátek pro děti nebo podřízené osoby. V této poslední sérii těchto vozů 951 byly jenom 3 tyto karoserie, je to skutečný unikát.

A historie tohoto vozu? K nám do Československa se dostal v roce 1939 a sloužil prvnímu muži Protektorátu Čechy a Morava Konstantinu von Neurathovi. Jeho nástupce Reinhard Heydrich dával přednost vozům Mercedes Benz a tak tento vůz připadl jeho zástupci Karlu Hermannu Frankovi. Tento jej používal až do konce války. Existují i důkazy, že právě v tomto voze jel Frank zkontrolovat vypálení obce Lidice. Vůz tak zanechal velmi černou stopu v našich dějinách. Po válce ale nic z toho nebránilo Klementu Gottwaldovi, aby jej nějakou dobu používal. Nakonec skončil u hasičů ve východočeských Chroustovicích a byl upraven jako tahač požární stříkačky.

V listopadu r. 1968 vyšel v Rudém právu článek s výzvou, zda by se unikátu nemělo ujmout Národní technické muzeum v Praze. To ale nejevilo valný zájem. Příležitosti se tedy chopil zlínský sběratel a vedoucí značkové prodejny AZNP Alois Samohýl. Vozidlo získal v roce 1977 po zdlouhavých jednáních, kdy hasičům mimo jiné slíbil, že Horch zrestauruje a neprodá do zahraničí. Výsledek tříleté práce a 6.200 hodin práce v dílně dnes patří k nejcennějším exponátům zlínské sbírky rodiny Samohýlů.

Mercedes Benz 1500 S LLG

**Rok výroby:** 1942
**Výkon:** 60 koní
**Zdvihový objem:**2 594 cm³

**Počet válců/ventilů:** 6/2
**Hmotnost:** 4 080 kg

**Stav:** poškozený

**Katalogové číslo:** 234

Mercedes-Benz L 1500 S je lehký nákladní vůz. Daimler-Benz ho postavil pro německý Wehrmacht, a hlavně ve velkém měřítku pro hasičské sbory během druhé světové války.

Byl k dispozici ve dvou verzích, L 1500 S jen s pohonem zadních kol a ve verzi L 1500 A s pohonem všech kol. Většina vyrobených vozů se nakonec používala jako transportér pro pěší vojsk a třetina vozů sloužila jako speciální hasičské vozy.

Náš vůz má klasickou hasičskou skříňovou nádstavbu.

Horch 901

**Rok výroby:** 1938
**Výkon:** 80 koní
**Zdvihový objem:**3 500 cm³

**Počet válců/ventilů:** 8/2
**Hmotnost:** 3 000 kg

**Stav:** pojízdný

**Katalogové číslo:** 237

Horch 901 bylo vojenské osobní a nákladní vozidlo střední třídy. Sloužilo převážně pro potřeby německé armády Wehrmacht jako víceúčelové vozidlo pro různé úkoly. Používali jej na všech bojištích 2. světové války. Motor byl odvozen z civilního vozu Horch 830 a podvozek splňoval velmi přísné podmínky zadání pro provoz v terénu. Bylo vyrobeno asi 28 000 kusů těchto vozidel.

Vůz z naší sbírky je uzavřená skříň používaná jako radiostanice.

Steyr 1 500A

**Rok výroby:** 1941
**Výkon:** 85 koní
**Zdvihový objem:**3 517 cm³

**Počet válců/ventilů:** 8/2
**Hmotnost:** 2 480 kg

**Stav:** pojízdný

**Katalogové číslo:** 231

Tento vůz byl lehký nákladní automobil používaný Německem během druhé světové války. Jeho konstruktérem byl Ferdinand Porsche. Měl vzduchem chlazený motor V8 o objemu 3,5 litru a výkonu 85 koní. Zajímavostí je přední náprava, která je odpružená torzními tyčemi, zadní byla klasická tuhá s listovými pery. Tento typ umožňoval montáž různých nadstaveb a měl široké použití u pozemních vojsk. Užitečnou zátěž měl 1,6 tuny a dokázal jet rychlostí až 100 km/hod po silnici.

Celkem bylo vyrobeno mezi lety 1941 až 1944 asi 18 000 vozidel.

Vyobrazený vůz z naší sbírky je skříňová nadstavba.

Steyr 1 500A

**Rok výroby:** 1941
**Výkon:** 85 koní
**Zdvihový objem:**3 517 cm³

**Počet válců/ventilů:** 8/2
**Hmotnost:** 2 480 kg

**Stav:** nepojízdný

**Katalogové číslo:** 239

Tento vůz byl lehký nákladní automobil používaný Německem během druhé světové války. Jeho konstruktérem byl Ferdinand Porsche. Měl vzduchem chlazený motor V8 o objemu 3,5 litru a výkonu 85 koní. Zajímavostí je přední náprava, která je odpružená torzními tyčemi, zadní byla klasická tuhá s listovými pery. Tento typ umožňoval montáž různých nadstaveb a měl široké použití u pozemních vojsk. Užitečnou zátěž měl 1,6 tuny a dokázal jet rychlostí až 100 km/hod po silnici.

Celkem bylo vyrobeno mezi lety 1941 až 1944 asi 18 000 vozidel.

Vyobrazený vůz z naší sbírky je skříňová radiostanice.

Steyr 1 500A

**Rok výroby:** 1941
**Výkon:** 85 koní
**Zdvihový objem:**3 517 cm³

**Počet válců/ventilů:** 8/2
**Hmotnost:** 2 480 kg

**Stav:** nepojízdný

**Katalogové číslo:** 240

Tento vůz byl lehký nákladní automobil používaný Německem během druhé světové války. Jeho konstruktérem byl Ferdinand Porsche. Měl vzduchem chlazený motor V8 o objemu 3,5 litru a výkonu 85 koní. Zajímavostí je přední náprava, která je odpružená torzními tyčemi, zadní byla klasická tuhá s listovými pery. Tento typ umožňoval montáž různých nadstaveb a měl široké použití u pozemních vojsk. Užitečnou zátěž měl 1,6 tuny a dokázal jet rychlostí až 100 km/hod po silnici.

Celkem bylo vyrobeno mezi lety 1941 až 1944 asi 18 000 vozidel.

Vyobrazený vůz z naší sbírky je skříňová radiostanice.

Steyr 1 500A valník

**Rok výroby:** 1941
**Výkon:** 85 koní
**Zdvihový objem:**3 517 cm³

**Počet válců/ventilů:** 8/2
**Hmotnost:** 2 480 kg

**Stav:** nepojízdný

**Katalogové číslo:** 241

Tento vůz byl lehký nákladní automobil používaný Německem během druhé světové války. Jeho konstruktérem byl Ferdinand Porsche. Měl vzduchem chlazený motor V8 o objemu 3,5 litru a výkonu 85 koní. Zajímavostí je přední náprava odpružená torzními tyčemi, zadní byla klasická tuhá s listovými pery. Tento typ umožňoval montáž různých nadstaveb a měl široké použití u pozemních vojsk. Užitečnou zátěž měl 1,6 tuny a dokázal jed rychlostí až 100 km/hod po silnici.

Celkem se jich mezi lety 1941 až 1944 vyrobilo asi 18 000 vozidel

Vyobrazený vůz z naší sbírky je standartní valník.

Opel Blitz valník

**Rok výroby:** 1942
**Výkon:** 75 koní
**Zdvihový objem:**3 626 cm³

**Počet válců/ventilů:** 6/2

**Hmotnost:** 5 800 kg

**Stav:** Poškozený

**Katalogové číslo:** 236

V období před druhou světovou válkou byl Opel největším německým výrobcem nákladních vozidel. Název Blitz byl poprvé použit u nového nákladního vozu Opel představeného v listopadu r. 1930. V rámci nacistické ekonomiky a německého úsilí o vyzbrojení nařídily úřady stavbu továrny Opelwerk Brandenburg. Mezi lety 1935 a 1944 bylo vyrobeno více než 130 000 nákladních vozidel a podvozků různého provedení a různých nosností.

Původní továrna v Rüsselsheimu nestačila vyrábět požadovaná množství těchto nákladních vozidel, a tak bylo vedením Německa rozhodnuto vybudovat novou továrnu na “zelené louce“. Stavba továrny od kopnutí do země po montáž prvního vozidla trvala neuvěřitelných 7 měsíců. Dne 6. srpna 1944 byla z větší části zničena náletem RAF a výroba byla přesunuta do továrny Mercedes Benz, kde nahradila ve výrobě typ MB L3000.

Opel Blitz byl středně těžký nákladní automobil určený ve 30 tých a 40 tých letech minulého století především k plnění úkolů při vedení útočných válečných operací. Byl používán jak v Africe, tak i na východní frontě. Bylo na něj montováno nespočet různých provedení, skříní, valníků a sloužil i jako tahač děl a přívěsů.

Základem byla konstrukce 4×2 se zadní poháněnou nápravou a dvěma délkami rozvoru. Později přibyla verze s pohonem všech kol. Motor byl nejprve plochý šestiválec. Největší část produkce byla ale osazena řadovým šestiválcem o objemu 2,5, 3,4 a 3,7 litru a výkonu 55, 64 a 75 koní. Celková váha byla od 2 300 kg až do 6 000 kg.

Bylo to nejrozšířenější nákladní vozidlo německého Wehrmachtu ve 2. světové válce. Po pádu Německa továrny Opel v Brandenbursku patřily do zóny Sovětského svazu a byly kompletně demontovány a zařízení odvezeno na Východ. V SSSR ale výroba Blitz nepokračovala. V Rüsselsheimu byla výroba brzy obnovena a první poválečný Blitz byl zhotoven 15.7.1946.

Tento vůz je valník pro přepravu vojáků i se sedadly na korbě.

Opel Blitz hasičská nástavba

**Rok výroby:** 1942
**Výkon:** 75 koní
**Zdvihový objem:**3 626 cm³

**Počet válců/ventilů:** 6/2

**Hmotnost:** 5 800 kg

**Stav:** Poškozený

**Katalogové číslo:** 243

V období před druhou světovou válkou byl Opel největším německým výrobcem nákladních vozidel. Název Blitz byl poprvé použit u nového nákladního vozu Opel představeného v listopadu r. 1930. V rámci nacistické ekonomiky a německého úsilí o vyzbrojení nařídily úřady stavbu továrny Opelwerk Brandenburg. Mezi lety 1935 a 1944 bylo vyrobeno více než 130 000 nákladních vozidel a podvozků různého provedení a různých nosností.

Původní továrna v Rüsselsheimu nestačila vyrábět požadovaná množství těchto nákladních vozidel, a tak bylo vedením Německa rozhodnuto vybudovat novou továrnu na “zelené louce“. Stavba továrny od kopnutí do země po montáž prvního vozidla trvala neuvěřitelných 7 měsíců. Dne 6. srpna 1944 byla z větší části zničena náletem RAF a výroba byla přesunuta do továrny Mercedes Benz, kde nahradila ve výrobě typ MB L3000.

Opel Blitz byl středně těžký nákladní automobil určený ve 30 tých a 40 tých letech minulého století především k plnění úkolů při vedení útočných válečných operací. Byl používán jak v Africe, tak i na východní frontě. Bylo na něj montováno nespočet různých provedení, skříní, valníků a sloužil i jako tahač děl a přívěsů.

Základem byla konstrukce 4×2 se zadní poháněnou nápravou a dvěma délkami rozvoru. Později přibyla verze s pohonem všech kol. Motor byl nejprve plochý šestiválec. Největší část produkce byla ale osazena řadovým šestiválcem o objemu 2,5, 3,4 a 3,7 litru a výkonu 55, 64 a 75 koní. Celková váha byla od 2 300 kg až do 6 000 kg.

Bylo to nejrozšířenější nákladní vozidlo německého Wehrmachtu ve 2. světové válce. Po pádu Německa továrny Opel v Brandenbursku patřily do zóny Sovětského svazu a byly kompletně demontovány a zařízení odvezeno na Východ. V SSSR ale výroba Blitz nepokračovala. V Rüsselsheimu byla výroba brzy obnovena a první poválečný Blitz byl zhotoven 15.7.1946.

Tento vůz má hasičskou nadstavbu.

Tatra 805

**Rok výroby:** 1955
**Výkon:** 75 koní
**Zdvihový objem:**2 545 cm³

**Počet válců/ventilů:** 8/2

**Hmotnost:** 4 450 kg

**Stav:** Pojízdný

**Katalogové číslo:** 235

Slangově přezdívaná Kačena, Kvičala nebo Píšťala podle kvílivého zvuku motoru při zátěži a řazení. Jedná se o lehký terénní nákladní automobil vyráběný automobilkou Tatra mezi lety 1952 až 1960.

Byl vyvinut pro potřeby armády. Armáda požadovala automobil schopný jízdy v těžkém terénu s vysokou tažnou sílou.

Podvozek T 805 konstrukčně navazoval na podvozky předešlých prototypů a to T 803 a T 804. Hlavním rozdílem však bylo použití trambusové kabiny, což si vyžádalo změnu polohy místa řidiče.

**Motor**

Tatra 805 byla poháněna benzínovým osmiválcovým vzduchem chlazeným motorem typu T 603A. Vyznačoval se zdvihovým objemem 2 545 cm³. Motor se od verzí pro osobní automobily lišil tím, že byl použit jen jeden karburátor, nižším stupněm komprese, tlačnými chladícími ventilátory a ”suchou‟ klikovou skříní se zdvojeným olejovým čerpadlem.

**Převodovka**

Převodovka byla čtyřstupňová a spojená byla ještě s dvoustupňovou přídavnou převodovkou.

**Podvozek**

Byl ukázkovým příkladem konstrukce pro použití v terénním automobilu. Odpružení obou náprav bylo torzními tyčemi a vozidlo se díky nim na silnici chovalo velmi komfortně i při vyšších rychlostech. Mezi slabší stránky Tatry 805 řadíme jednookruhové hydraulické bubnové brzdy bez posilovače.

**Použití**

V civilním sektoru byly T 805 využívány jako rozvážkové či zametací vozy či vozidla se speciálními skříňovými nástavbami typu furgon v nápadné stříbrné barvě, která používal například československý film.

Nejslavnějším provedením byla dvojice expedičních speciálů cestovatelů Zikmunda a Hanzelky. Tyto vozy dostaly světlý lak, odrážející teplo, tepelnou izolaci, vyztužené volanty, vyšší čelní skla a také přívěsné vozíky.

Tatra 600 Tatraplán

**Rok výroby:** 1949
**Výkon:** 52 koní
**Zdvihový objem:**1 950 cm³

**Počet válců/ventilů:** 4/2

**Hmotnost:** 1 250 kg

**Stav:** dobrý

**Katalogové číslo:** 68

Jednalo se o osobní automobil střední třídy, který se vyráběl mezi lety 1948 až 1951 firmou Tatra, n.p. a následně do roku 1952 podnikem AZNP Mladá Boleslav. Vůz, jenž se vyznačoval proudnicovou karoserií a vzadu umístěným vzduchem chlazeným plochým čtyřválcem navazoval na sérii aerodynamických automobilů značky Tatra.

Tatraplán byl původně označován jako Tatra 107. Vývoj byl započat koncem druhé světové války.

Tento název vůz získal díky srovnání jeho ladného tvaru s letadlem.

Tatraplán se vyvážel do mnoha zemí Evropy a některé dodávky směřovaly i do zámoří. V Československu sloužil jako služební vůz pro státní a stranické funkcionáře. Pro běžné motoristy byl nedostupný.

Na svou dobu se vyznačoval velmi moderní konstrukcí s několika pokrokovými prvky. Karoserie byla ocelová, samonosná a již bez dřevěné konstrukce. Přední náprava byla tvořena dvěma příčnými poloeliptickými listovými pružinami, řízení bylo převáděno ozubeným hřebenem, což přispělo k lehkému a přesnému ovládání vozu. Čtyřstupňová převodovka se synchronizací 2. až 4. převodového stupně se ovládala řadicí pákou umístěnou pod volantem.

Tatraplán byl vyroben i ve sportovní dvoudveřové variantě s hliníkovou karoserii. První varianta získala název Tatra 601 Monte Carlo a druhou byla otevřená závodní verze T602 Tatraplan Sport. Zajímavým prototypem byl kabriolet T 600 karosovaný firmou Sodomka ve Vysokém Mýtě určený pro Ženevský autosalon v roce 1949.

Z Kopřivnice bylo do světa celkem exportováno 2 164 vozů.

1

2

…3 4 5 6 7 …

8 9

10

Go to Top

Užíváme cookies, abychom vám zajistili co možná nejsnadnější použití našich webových stránek. Pokud budete nadále prohlížet naše stránky předpokládáme, že s použitím cookies souhlasíte.Souhlasím