Mercedes-Benz 300 CE C124
Rok výroby: 1988
Výkon: 180 koní
Zdvihový objem: 2 962 cm3
Počet válců/ventilů: 6/2
Hmotnost: 1 340 kg
Stav: perfektní
Katalogové číslo: 18
Úvod
Podle mnohých poslední klasický Mercedes-Benz – model W124 přímo navazuje na dnes již legendární “piano” W123 a vydržel ve výrobě předlouhých třináct let.
Vývoj
Vzniklo hned několik karosářských variant. Vedle sedanu a kombi, tradičně nazývaného T-Model, se začátkem devadesátých let objevilo i elegantní kupé, od kterého byl odvozen i čtyřmístný kabriolet. Na začátku výrobního programu stály benzínové varianty 200, 230 E, 260 E a 300 E, vznětové verze zastupovaly 200 D, 250 D a 300 D. Začátkem devadesátých let přišel vrchol řady 500 E (později E 500) s výkonem 356 koní, nejvýkonnější verzí byla ovšem ještě později uvedená E 60 AMG, jež nabízela 380 koní. Obě varianty jsou dnes sběratelsky velmi ceněnými youngtimery.
Technické parametry
Za design W124 byli zodpovědní Bruno Sacco, Joseph Gallitzendörfer a Peter Pfeiffer. Například charakteristická zadní část, která se směrem dozadu zužuje a na horních hranách boků je silně zaoblená, měla zvláště příznivý vliv na odolnost proti větru a byla výsledkem testování v aerodynamickém tunelu. Tato aerodynamická vylepšení výrazně snížila spotřebu paliva oproti předchozímu modelu. Dva další typické designové prvky jsou lichoběžníkové víko zavazadlového prostoru se zadní hranou staženou doprava a šikmé vnitřní hrany téměř čtvercových zadních světel. To umožnilo zvláště nízký nákladový práh pro velký zavazadlový prostor.
Většina motorů byla úplně nová. Například šestiválce s označením M 103: slabší 260 E dával z objemu 2,6 litru výkon 125 kW (170 koní), silnější třílitrová verze 300 E poskytovala 140 kW (190 koní). To samé platilo i o vznětových agregátech, i když nejslabší nepřeplňovaný dvoulitrový OM 602 s výkonem 53 kW (72 k) se objevil již v malém 190 D série W201. Novinkou byl dvouapůllitrový pětiválec 250 D a ano, ten také neměl turbodmychadlo. Nesl označení OM 602 a majitelé se mohli těšit na devět desítek koní, tedy 66 kW. Třílitr OM 603, opět bez turba, tedy s nápisem 300 D na zádi vozů, pak nabízel 80 kW (109 k). Karburátorový zážehový čtyřválec typu 200 s 80 kW (109 koní) a stejný agregát, ale s objemem 2,3 litru, vstřikováním a rovnou stovkou kilowattů pocházely již z „piana“, stejně jako verze 200 E patřily do řady M 102.
V září 1989 měla premiéru na frankfurtské IAA přepracovaná řada W124. Změnila se jak zvenčí, tak zevnitř – stylistické úpravy byly ovšem jen decentní, jak se na značku Mercedes-Benz sluší. Nejvíce nápadné byly mohutné plastové lišty na bocích, které už dostalo o dva a půl roku dříve kupé. V našich zeměpisných šířkách se díky nim těmto vozům přezdívá „plasťák“, zatímco staršímu provedení se říká „lišťák“. Nad nimi byl nově umístěn úzký chromovaný pás, stejný kov se objevil i v interiéru na madlech dveří a také na krytech kol, tam jej dostal firemní emblém. Zvětšila se vnější zpětná zrcátka, která navíc dostala lakování v barvě karoserie. Uvnitř našla místo nová přední i zadní sedadla. U všech modelů řady 124 s výjimkou čtyřkolek 4Matic se nově nabízel balíček Sportline. Obsahoval sportovní zavěšení s tvrdšími pružinami a tlumiči, automobil tak měl nižší světlou výšku. Byl obut do pneumatik rozměru 205/60 R 15 na kolech 7 J x 15 z lehkých slitin nebo oceli. Volant a řadicí páka dostaly čalounění kůží, samozřejmostí byla jiná sedadla, která měla sportovnější tvarování s lepším bočním vedením. Modernizovaná W124 se neomezila jen na stylistické změny, ale měla také novinku pod kapotou. Tou byl zážehový třílitrový šestiválec se čtyřventilovou technikou.
Ve Frankfurtu 1989 se také objevilo čtvrté karosářské provedení – limuzína s dlouhým rozvorem, která v této řadě čtyři roky chyběla. Mercedes tentokrát na vývoji úzce spolupracoval s karosárnou Binz. Rozvor se zvětšil o plných 80 cm na 3,60 metru, stejně narostla i celková délka. „Jezevčík“ na základě W124 měl poprvé šestici dveří a vyráběl se s dvouapůllitrovým turbodieselem a zážehovým motorem 2,6 litru. Zatímco čtyřdveřoví předchůdci měli prostřední sedadlo spíše nouzové, limuzína na bázi pozdějšího éčka jej měla plnohodnotné – velikost sedáku i délka opěradla byly plně srovnatelné se zadním sedadlem ve třetí řadě. Sériová výroba této varianty byla zahájena v květnu 1990.
Červen 1993 znamenal v životopisu řady W124 zásadní zlom. Na řadu přišla druhá optická modernizace. Maska chladiče prošla decentní úpravou, aby odpovídala té v aktuální třídě S – zejména chromované lišty byly zúženy. Na první pohled ovšem lze faceliftované modely odlišit podle předních a zadních směrových světel – jejich krycí plast už nebyl oranžový, ale bílý, vzadu pak navíc zatmavený.
Změnil se i design standardních ocelových ráfků, které dostaly šest otvorů. Významnější novinkou byla ovšem změna označení. To bylo upraveno tak, aby korespondovalo s novou třídou C W202, která se vyráběla od jara 1993 – z W124 se tak stala třída E. Toto označení samozřejmě opět doplňovalo trojčíslí s přibližným objemem válců, ovšem nebylo již před písmeny, ale za nimi. Tento systém používá Mercedes-Benz dodnes. Připomeňme jen, že písmeno E původně znamenalo vstřikování paliva. Bylo tedy vybráno také proto, že karburátorové motory se pod kapotami W124 již nenacházely. Automobilka též upustila od označování jednotlivých karosářských variant písmeny (C pro kupé, T pro kombi). Interní kódování samozřejmě zůstalo. U atmosférických a přeplňovaných vznětových verzí nahradilo písmeno D slovo Diesel, takže například označení modelu 300 D se změnilo na E 300 Diesel. Automobilka samozřejmě vycházela vstříc individuálním přáním a tak se na zádi vozu nemuselo vůbec objevit, pokud si to novopečený majitel nepřál.
Celkem bylo vyrobeno 2 213 167 limuzín, 340 503 kombi, 141 498 kupé, 33 952 kabrioletů, 2 342 sedanů s dlouhým rozvorem, 6 398 částečně karosovaných karosérií a 73 velkých podvozků pro speciální účely.
