Mercedes-Benz 220 SE W111
Rok výroby: 1964
Výkon: 120 koní
Zdvihový objem: 2 195 cm3
Počet válců/ventilů: 6/2
Hmotnost: 1 410 kg
Stav: pojízdný
Katalogové číslo: 31
Úvod
V srpnu 1959 společnost představila důkladně přepracovanou řadu osobních vozů. Pod heslem: „Nové šestiválce – třída sama pro sebe“ a jako nástupci stávajících šestiválců vyšly tři zcela přepracované modely – 220 b, 220 Sb a 220 SEb řady W111, tzv. velké křídláky.
Vývoj
Mercedes-Benz víc než půlstoletí používá jeden z bezpečnostních prvků automobilů – deformační zóny. Poprvé se objevily v šestiválcové řadě W111 v srpnu 1959. Jejich historie je však o dekádu starší a jsou dílem jednoho z nejslavnějších konstruktérů v oboru – původem Maďara Bély Barényiho.
Pro tehdejší Daimler-Benz AG pracoval již v letech 1939-1946, o dva roky později, v srpnu 1948, podepsal s automobilkou novou smlouvu. Tento muž byl prvním, kdo si uvědomil, že kinetická energie při havárii musí být pohlcována tak, aby nebyli ohroženi cestující uvnitř vozu. Proto zcela logicky rozdělil karoserii vozu na tři části, uprostřed s prostorem pro pasažéry, který byl zároveň pevnou bezpečnostní buňkou. Vpředu a vzadu byly pak měkké deformační zóny.
Technické parametry
Velké křídláky byly navrženy dle tehdejší módy, inspirovaly se zjevně za mořem, byť jejich zadní část se nemohla měřit s obrovskými ploutvemi amerických křižníků silnic. Design zdědila i menší série W110 uvedená na trh v roce 1961. Automobily nabídly dostatek komfortu, ale i sportovní jízdní vlastnosti – pochopitelně dle tehdejších měřítek. Při konstrukci řady Mercedes-Benz W111 a W112 se uplatnily moderní prvky pasivní bezpečnosti.
Volant byl polstrován, aby zmírnil riziko zranění hlavy při nárazu – na airbag si zákazníci trojcípé hvězdy museli počkat ještě více než dvě desítky let. Dveře byly zevnitř opatřeny poprvé zámky (tzv. kolíčky). Ty přišly vhod nejen při pokusech o odcizení, ale i v případě nehody. Průkopníkem tříbodových bezpečnostních pásů na předních sedadlech bylo švédské Volvo. Ve Stuttgartu ale za ním v tomto ohledu příliš nezaostali a svým klientům je nabídli též. Model 300 SE, který naběhl do výroby po dvou letech od základních typů 220 b, 220 Sb a 220 SEb se dočkal kotoučových brzd, vzduchového odpružení a byl k mání také s prodlouženým rozvorem (SEL). Novinkou byla i čtyřstupňová samočinná převodovka a posilovač řízení.
Proč se v názvech objevovalo písmeno b? Interní kódy se v obchodním označení nepoužívaly a nové velké křídláky bylo nutné odlišit od předchozích velkých Pontonů stejných názvů. O žádné béčko se ale v případě série W111/112 nejednalo – byla prostorná a elegantní. Např. palubní deska měla navíc částečně zapuštěné některé ovladače – při vývoji se skutečně dbalo na bezpečnost, která měla nejvyšší prioritu.
Základní verze 220b se dvěma karburátory se od svých luxusnějších bratříčků lišila i navenek – postrádala totiž většinu chromování. Typ 220 Sb se stejně jako 220 SEb mohly pochlubit chromovanými pásy na obou stranách masky chladiče. Tímto kovem se blyštily také mřížky nasávání vzduchu v přední části čelního skla, středy kol, pruh nad zadním sklem, okrasné lišty na víku zavazadlového prostoru. Ploutvičky byly také chromované, a to nejen na zadní části, ale i na horním okraji. 220b měla jednodušší nárazníky, Sb a SEb je měly dvoudílné. Disponovaly rovněž většími zadními světly s integrovaným osvětlením registrační značky.
Motory byly převzaty z předchůdce, ale s drobnými úpravami. Šestiválce objemu 2,2 l dostaly nové propojení ovládání ventilů a ostřejší vačkové hřídele. Základní 220 b měla nově dva karburátory a výkon 70 kW (95 koní), zatímco 220 Sb disponovala 81 kW (110 koní). U 220 SEb se označení SE vztahovalo k „Einspritzmotor“ – což znamená „motor se vstřikováním“ a výkon dosáhl hodnoty až na 88 kW (120 koní).
Také podvozek doznal změn. Samonosná konstrukce s předním pomocným rám zůstala zachována, jednoduchý křížový člen byl ovšem připevněn k podlaze pouze dvěma body. Zadní jednokloubová kyvadlová náprava dostala navíc kompenzační pružinu, která byla umístěna vodorovně nad otočným čepem. Zatížení zadní poháněné osy tak bylo rovnoměrné. Tlumiče byly vpředu i vzadu umístěny na vnější straně, pohlcování rázů a vibrací bylo tak účinnější. Brzdový systém prošel během výroby dvěma modifikacemi. Luxusnější Sb a SEb dostaly v dubnu 1962 na přední nápravu kotouče. Stejnou úpravou prošel i základní typ 220 b, ale až v srpnu 1963, v souvislosti s ní dostal i účinný posilovač. Až do té doby jej měl jen za příplatek. Tehdy se celá série dočkala také dvouokruhového systému decelerace. Vozidlo tudíž šlo bezpečně zastavit i tehdy, když jeden z obvodů selhal.
Na autosalonu v Ženevě v březnu 1963 poprvé ukázala společnost Daimler-Benz další novinku, dlouhou verzi typu 300 SE s přídomkem L (lang – dlouhý). Měl o 100 mm prodloužený rozvor, který se projevil radikálním zvětšením prostoru pro nohy zadních pasažérů. Širší byly i dveře. Za příplatek bylo možné přední část vozu oddělit přepážkou a elektricky ovládaným sklem. Kromě toho se zvenčí odlišoval C-sloupkem. Větrání bylo totiž navrženo jinak a atrapy se tenkrát nenosily, takže ozdobné lišty i otvory chyběly. Prodloužená verze přinesla do nabídky rovněž čtyřrychlostní manuální převodovku.
Přelom července a srpna 1965 znamenal loučení pro velké křídláky s motory 2,2 a 3,0 l. Nástupnické modely 250 S, 250 SE a 300 SE se pyšnily novou modernější karoserií a patřily do série W108. Neznamenalo to ale definitivní konec. Následovníkem základní varianty 220 b (W111) se stala 230 S. I přes neobvyklé označení šlo o známou tvář, alespoň zvenčí, lišila se jen označením na zádi. Avšak pohonná jednotka se dočkala modifikací: bylo zvětšeno vrtání, takže objem se přiblížil hranici 2,3 l. Rovněž vzrostla komprese, takže agregát nabízel 88 kW (120 k). Na zadní nápravě se objevila hydropneumatická pružina, která nahradila tradiční vinuté a udržovala konstantní světlou výšku. Do ledna 1968 bylo vyrobeno 41.107 vozů typu 230 S. 341 z nich byly podvozky pro speciální nástavby. Jedna z nich si zaslouží alespoň krátkou zmínku: kombi, které stavěla belgická karosárna IMA. Prodávalo se přímo v dealerské síti automobilky Daimler-Benz s doplňkovým označením Universal od srpna 1966. Podobný vůz byl v nabídce i v sérii menších křídláků W110.
V letech 1959-1968 vzniklo v Sindelfingenu celkem 344.751 sedanů a samostatných šasi sérií W111 a W112.
