Bugatti 13
Rok výroby: 1911
Výkon: 25 koní
Zdvihový objem: 1 368 cm3
Počet válců/ventilů: 4/2
Hmotnost: 380 kg
Stav: funkční
Katalogové číslo: 56
Ettore Bugatti pracoval v letech 1908–1909 jako šéfkonstruktér u kolínské firmy Deutz Gasmotoren Fabrik. Jakmile mu zde roku 1910 skončil kontrakt, naložil rodinu a přestěhoval se do francouzského průmyslového města Molsheimu. Všechny jeho předchozí vozy, na kterých spolupracoval, byly dokončeny v Kolíně nad Rýnem a nenesly jeho jméno.
Vůz s názvem Type 13 byl prvním automobilem, nesoucím označení automobilky Bugatti. Model byl posléze modifikován pod označením Type 15/17/22 a 23. Od roku 1910, kdy světlo světa spatřil první exemplář, do roku 1920 bylo vyrobeno 435 kusů těchto vozů. Již v Kolíně ve svém volnu pracoval na vývoji vlastního motoru pro tento model. Byl to lehký, řadový čtyřválec, velmi pokrokové konstrukce s ventilovým rozvodem OHC. Většina těchto posléze vyráběných motorů měla klasicky 8 ventilů na čtyři válce, ale bylo vyrobeno i několik vozidel, jejichž motor byl osazen hlavou se 16 ventily. Byl to typ 13 Brescia, který se ve své době a kategorii stal předobrazem neporazitelnosti vozů Bugatti na závodních tratích. Motory 16V vyráběla firma Bugatti jako jedna z prvních na světě.
Typ 13 byl jednodveřový dvoumístný roadster s motorem vpředu a pohonem zadních kol. Zážehový, kapalinou chlazený, řadový čtyřválec (R4), měl objem 1327 cm³, karburátor Zenith, bez přeplňování, výkon 15,0 kW (20,0 k) při 2800 ot/min, mechanickou čtyřstupňovou převodovku, pohotovostní hmotnost 450 kg a maximální rychlost 100 km/h. Vpředu byla tuhá náprava a podélná listová pera, vzadu tuhá náprava a podélná listová pera. Přední brzdy vůz neměl, zadní byly bubnové. Disponoval už i slavným chladičem ve tvaru podkovy, který je až do dnešních dnů typickým znakem všech vozů Bugatti.
Tento konkrétní vůz je v Českých zemích již 104 let. V březnu 1912 si jej ve formě plně provozuschopného šasi sice koupil vídeňský obchodník Franz Michelfeit, ale dlouho se u něj neohřál. Opatřen zakázkovou dvousedadlovou sportovní kreací rakouské karosárny a vagonky A. Schwanzar zamířil již roku 1913 do Třeboně. Následujících 14 let říkal Pane tamnímu zvěrolékaři Dobroslavu Horákovi.
Po různých peripetiích nakonec vůz koupil do své sbírky pan Samohýl od pana Šedy. Zajímavostí je, že je to 3. nejstarší dochovaný vůz tohoto modelu, a vůbec nejstarší dochovaný model 13 je ve sbírkách NTM v Praze. Opět se tak potvrzuje, že české země byly této značce doslova zaslíbené.
Tento plně funkční vůz je možno vidět na různých veteránských akcích, kdy je za jeho volantem většinou usazen známý kardiochirurg prof. MUDr Jan Pirk DrSc.
